Dřevo je hygroskopický materiál. To znamená, že neustále přijímá a odevzdává vlhkost podle toho, jaké jsou podmínky v okolním vzduchu. V běžném bytě se relativní vlhkost pohybuje mezi 40 a 60 procenty a nábytek na to reaguje jen nepatrně – spáry se mohou o zlomek milimetru roztáhnout nebo stáhnout, ale konstrukce to vydrží desítky let. Jenže v bezprostřední blízkosti kamen, krbových vložek nebo jakéhokoli topidla se vlhkostní režim láme. Vzduch se tam ohřívá mnohem víc než ve zbytku místnosti a jeho relativní vlhkost může spadnout pod 20 procent. Dřevo začne vlhkost rychle odevzdávat, sesychá, a to nerovnoměrně.

Rozdíl mezi nábytkem u topidla a nábytkem o pár metrů dál není jen v intenzitě vysychání, ale hlavně v tom, jak rychle k němu dochází. U kamen vzniká teplotní gradient – strana obrácená k topidlu je vystavena sálavému teplu, zatímco odvrácená strana zůstává relativně chladná. Dřevo se proto smršťuje víc na jedné straně než na druhé. To vytváří vnitřní pnutí, které postupně vede k prasklinám, deformacím dveří nebo uvolňování spojů. Lak na povrchu nedokáže takové pohyby sledovat, ztrácí pružnost a popraská. Pokud řešíte přesně tento problém, praktické postupy pro obnovu přeschlého dřeva a popraskaného laku najdete v článku o staré skříňce, která roky stála u kamen. Ve zbytku bytu k takovému scénáři nedojde, protože tam vlhkost kolísá pomalu a rovnoměrně.

Druhý faktor je cyklický. Kamna se topí nárazově – ráno se zatopí, večer se přiloží, v noci teplota klesne. Dřevo u kamen proto prochází opakovaným smršťováním a bobtnáním ve zrychleném tempu. Každý cyklus mírně naruší strukturu lepených spojů a povrchové úpravy. Po několika topných sezonách je rozdíl viditelný i na první pohled: nábytek dál od zdroje tepla vypadá stále celistvě, zatímco ten u kamen má popraskaný lak, otevřené spáry a někdy i zcela uvolněné dýhy. Nejde tedy o to, že by dřevo bylo nekvalitní. Jde o to, že ho vystavujete podmínkám, na které žádný běžný nábytek není dimenzovaný.

Řešení není složité, ale chce trpělivost. Pomáhá udržovat v místnosti vlhkoměr a cíleně zvlhčovat vzduch, posunout nábytek dál od přímého sálání nebo mezi topidlo a nábytek umístit tepelnou clonu. Pokud už ke škodám došlo, je nutné dřevo nejprve stabilizovat v prostředí s normální vlhkostí a teprve potom opravovat povrch. Unáhlený zásah do ještě vyschlého materiálu vede k dalším prasklinám. Starý nábytek u kamen není odsouzený k zániku, jen potřebuje jinou péči než ten, který stojí v rohu obývacího pokoje.