Lesklé povrchy v interiéru jsou pro fotografa past. Každá lampa, okno nebo bílá stěna se v nich zrcadlí a přeexponovaná místa vznikají dřív, než stihnete nastavit clonu. Nejde přitom o nic, co by se nedalo vyřešit. Stačí pochopit, jak světlo na lesklém povrchu funguje, a přestat se snažit ho porazit silou.

Základem je práce s polarizačním filtrem. Ten dokáže utlumit odrazy vznikající na nekovových površích, jako je lakovaný nábytek, sklo nebo lesklá podlaha. Filtr natočte tak, aby odlesky zmizely, ne abyste ztmavili celý obraz. Někdy pomůže i mírný pohyb fotoaparátu do strany. Odraz se totiž mění s úhlem, pod kterým na povrch hledíte. Pokud filtr nestačí, sáhněte po difuzéru nebo si pomozte praktickými radami, které se věnují potlačení odlesků na lesklé desce, a upravte nasvícení scény ještě před stiskem spouště.

Druhým krokem je ovládnutí expozice. Přeexponovaná místa často vznikají proto, že se fotoaparát snaží vyrovnat tmavé stíny a přepálí světlé plochy. Řešením je měření expozice na nejsvětlejší část lesklého povrchu a následné stažení expozice o jeden až dva stupně. Pomůže také bracketing, tedy série snímků s různou expozicí, ze kterých později složíte jeden bez přepalů. U statických interiérů je to nejspolehlivější cesta.

Nakonec se vyplatí měnit samotnou scénu, ne jen nastavení fotoaparátu. Zavřete závěsy, přesuňte lampu dál od povrchu, použijte černou látku jako pohlcovač světla v místě, kde se odráží okno. Někdy stačí fotografovat z jiného úhlu nebo mírně pootočit předmět. Interiér s lesklými prvky se dá vyfotografovat čistě, ale málokdy to jde na první pokus. Chce to trpělivost a ochotu hýbat se scénou, ne jen kroužkem na objektivu.