Koupelna bez okna je pro stavbu rizikem, protože vlhkost nemá kam unikat. Pokud se odvětrání neřeší systematicky, začne se srážet na zdech, v rozích a za obklady. Následkem bývá plíseň, odpadávající omítka, zkroucené dveře a v krajním případě i narušená konstrukce. Rozhodující není, jak silný je ventilátor, ale jestli je vzduch skutečně odváděn mimo objekt a zda do koupelny proudí náhradní vzduch.

Základem je nucené odvětrání s dostatečným výkonem. Pro běžnou koupelnu do deseti metrů čtverečních stačí ventilátor s průtokem kolem 90 až 150 m³/h, u větších prostor je potřeba výkon vyšší. Ventilátor musí být napojen na potrubí, které ústí mimo budovu, ne do podkroví nebo šachty. Zpětná klapka zabrání, aby se vzduch vracel. Pokud je v bytě centrální šachta, ověřte, že funguje i u sousedů, jinak se vlhkost jen přesune. Pomoci může i krátká konzultace s odborníkem, který poradí, co patří do vlhké zóny, a jaké materiály a postupy zvolit, aby voda nepronikla do konstrukce.

Samotný ventilátor ale nestačí. Vzduch musí mít kudy přicházet, jinak vznikne podtlak a odvod bude mít minimální efekt. Pod dveřmi nechte mezeru alespoň dva centimetry, případně instalujte mřížku ve dveřích nebo ve zdi. Větrání okny v jiné místnosti pomůže jen tehdy, pokud je mezi místnostmi zajištěn průchod vzduchu. Důležité je také správné umístění ventilátoru. Umístěte ho co nejblíže zdroji páry, tedy nad sprchu nebo vanu, a potrubí veďte co nejkratší trasou s minimem ohybů.

Provozní návyky rozhodují o tom, zda vlhkost zůstane pod kontrolou. Po sprchování nechte ventilátor běžet ještě alespoň deset až patnáct minut, ideálně pomocí doběhového spínače nebo hygrostatického čidla. Pravidelně čistěte mřížky a kontrolujte průchodnost potrubí, protože usazený prach snižuje výkon. Stěny a spáry udržujte suché, po koupeli setřete vodu ze stěn a podlahy. Pokud se i přes tato opatření tvoří plíseň, je na místě zásah odborníka a kontrola, zda vlhkost neproniká i zvenčí nebo z rozvodů.