Zrcadlo v obýváku dokáže místnost opticky zvětšit, prosvětlit a dodat jí hloubku. Špatně umístěné zrcadlo ale umí udělat pravý opak – oslní vás při sledování televize, rozptyluje pozornost a zbytečně rozhazuje světlo po místnosti. Rozhoduje přitom nejen velikost a rám, ale především to, na co zrcadlo míří a co se v něm odráží.

Nejčastější chyba je zrcadlo přímo naproti oknu. Zdá se to jako logické řešení, protože odraz okna přinese do místnosti více světla. Jenže přes den takové zrcadlo vytváří ostrý světelný bod, který unavuje oči, a večer se v něm zase zrcadlí lampy i obrazovka. Pokud chcete světlo rozvést do stran, místo přímého odrazu okna zvolte boční stěnu – třeba zrcadlo naproti oknu a rozvedení denního světla vyřešíte lépe, když ho posunete mimo osu pohledu a nakloníte tak, aby paprsky směrovaly do tmavšího koutu.

Druhé pravidlo se týká sezení. Zrcadlo by nemělo být v zorném poli člověka, který sedí na gauči a dívá se na televizi nebo na protější stěnu. Odraz pohybu za zády ruší a nutí vás se otáčet. Vysoké zrcadlo proto umístěte na stěnu, kterou při sezení nevidíte přímo, nebo ho pověste výš, aby odráželo strop a horní část místnosti. Menší zrcadlo nad komodou nebo mezi dvěma okny funguje dobře, protože neruší hlavní linii pohledu.

Pozor také na to, co zrcadlo odráží. Nemá mířit na nepořádek, na otevřené police s drobnostmi ani na tmavý kout, který pak působí ještě tmavěji. Ideální je odraz zeleně za oknem, světlé stěny nebo zajímavého obrazu. Když zrcadlo umístíte správně, přestane být oslňujícím prvkem a stane se přirozenou součástí místnosti.